Dostala se vám pod ruku vaše první bojovka. Možná jste ji poprvé hráli u kamaráda, možná jste na ni narazili na internetu, případně vás tyhle hry lákaly již delší dobu a rozhodli jste nějaké z nich dát šanci. Dostali jste se do stavu, kdy chcete vědět trochu víc, zajímá vás jak správně hrát, ale ze všech směrů se na vás sype spousta informací a nevíte kde vlastně začít. Jestli je toto váš případ, pak jste na správné adrese.

V tomto návodu se vám pokusím nastínit několik užitečných rad jak začít hrát bojovky na trochu hlubší úrovni a systematicky se soustřeďovat na jednotlivé aspekty hry. Článek bude především z pohledu 2D bojovek, ale uvedené myšlenkové postupy jsou aplikovatelné i do 3D.

V článku budu používat několik “odbornějších” pojmů, kterým možná nebudete rozumět. Proto bude pod každým bodem umístěn malý slovníček takových pojmů.

1) Please, select your character! (aneb “Prosím, vyber si svoji postavičku!”)


Možná už v této věci máte nekompromisně jasno, v tom případě můžete tuto část klidně přeskočit. Nicméně i pro ty, kteří již jasno mají (nebo si to aspoň myslí) může být tato část užitečná — proč, to se hned dozvíte.

V každé bojovce existují různé druhy postav. Některé jsou víc útočně, některé defenzivnější, nekteré se soustřeďují na kopy, pěsti, firebally… Na ničem z toho nezáleží, pokud už máte vybráno. Nejdůležitější je abyste se u hry bavili — a těžko se budete bavit u postavy, která je sice dobrá a teoreticky vás hodně naučí, ale nebude vás za ní hra bavit. Ale pokud netušíte a nemáte žadné konkrétní preference, v každé v bojovce můžete najít postavy, které budou pro začátečníka lepší.

Tím nutně není myšleno že je hra za takovou postavu jednodušší — sice není nejšikovnějsí si hned vzít vysoce technickou postavu, ale podobně špatný nápad je i zvolit postavu založenou na laciných tricích. S tou sice můžete ze začátku jednoduše vyhrávat, ale proti zkušenějším hráčům bez hlubší znalosti hry pohoříte Je tedy dobré si vzít nějakou tzv. “fundamentální” postavu.

Tím je myšlena postava vystavěná okolo základní myšlenky hry (kterou následně pochopíte a uchopíte, až tuto postavu aspoň trochu ovládnete) a nezatěžující hráče ničím “navíc”.

Pro lepší pochopení uvedu pár příkladů: Street Fighter IV je založený na footsies a ovládání prostoru kolem sebe. Říká se, že pro začátečníka není lepší postavy než Ryu. Má dobré normaly, fireball, shoryuken (který slouží jako reversal či anti-air). Má vše, co potřebuje k vyrovnané hře s většinou postav. Tyto nástroje vám umožňují hrát hru, ve které se nebudete stresovat složitým vymačkáváním těžkých komb, ale naopak soustředit na to, o čem ta hra vlastně je a následně vás to i naučí.

King of Fighters XIII je pro změnu založen na mnohem agresivnější hře, která vás nutí aplikovat svižnou ofenzívu, mást soupeře odkud přijde úder a zároveň se umět správně orientovat v prostoru. V této hře je víceméně jedno koho si vyberete, tedy kromě technicky příliš náročných postav. Mezi pro začátečníky vysloveně nevhodné postavy patří Chin, Ash, Joe, K´, Benimaru, Leona, Mr. Karate, zbytek je už jen na vás. Letošní vítěz EVO 2013 v KOFXIII Reynald vydal “tier list pro začátečníky”. Jsou tam postavy seřazené podle naročnosti a podle damage.

Obecně pro shrnutí: je dobré se na začátek vyvarovat složitým postavám, u kterých se naučíte jen specifické věci pro tu konkrétní postavu, ale přitom stále nebudete mít ponětí o tom, jak vlastně celá hra funguje a nebudete mít prostor soustředit se na to, co je skutečně dúležité. Teprve až budete mít utvořený nějaký ucelený přehled o fungování vaší hry, tak v tu chvíli budete moci volně hrát jakoukoliv postavu.

Pozn.:Normaly (normal moves) — základní pohyby, které má každá postava ve 2D bojovkách (light punch, heavy punch, …)Poke — z anglického slova “šťouchat” — je to přesně to, co byste asi čekali. Rychlý bezpečný úder, obvykle z maximální vzdálenosti, sloužící k tvorbě damage, kontrole prostoru či přerušování akcí soupeře.Footsies — způsob hraní, kdy jsou oba oponenti ve střední vzdálenosti od sebe a používají poky. Cílem footsies je ovládnout hru, donutit soupeře k chybám a následně je trestat za maximální damage.Reversal — reversal je úder, při kterém postavě dočasně zmizí hurtbox (soupeř vás nemůže zasáhnout). Takové údery (např. Shoryuken) ale bývají i dost riskantní, protože pokud je soupeř vyblokuje, může vás potrestat za velký damage.Anti-air — útok ze země, který slouží k útočení na soupeře, který je ve vzduchu. Umět zastavit ofenzívu ze vzduchu patří k klíčovým dovednostem v hrách jako je Street Fighter. 2) Command list (aneb “JakSeÚtočí”)

http://media.eventhubs.com/images/2009/10/27_tattoofail.jpg

Když máte vybranou postavu, kterou chcete hrát, je nejlepší si na nějaký čas zapnout practice mode a zjistit co ta postava vlastně umí. Když jste hráli bojovku poprvé, určitě jste narazili při divokém mačkání tlačítek na nějaké ty “husté” útoky, ale buď jste je už nedokázali zopakovat, nebo jste našli nějaké které “fungovaly” a používali jste je pořád dokola. Pro úspěšné hraní bojovek je ale potřeba znát většinu (nebo ideálně všechny) možností své postavy a vědět kdy je použít. Jako první je tedy potřeba podívat se do command listu a naučit se a zapamatovat si, jak se dělá každý útok, který tam je.

Ve 2D hrách se v command listu nevypisují normaly, jejich input je pro každou postavu stejný. U každé postavy ale mají jiné vlastnosti, a mít o nich přehled je nutnost. Na začátek je tedy dobré systematicky vymačkat jeden po druhém a podívat se, jak ten který úder vlastně vypadá.

Opět si vezmu jako příklad Ryua ze SF4. Velmi rychle zjistím, že jeho cr.MK (crouching medium kick) je dlouhý úder, který útočí na spodní část těla soupeře a je poměrně rychlý. Tento úder určitě nebudu používat k anti-airovani, ale ke šťouchání. Oproti tomu jeho cr.HP (crouching heavy punch) je úder který míří do vzduchu. To ukazuje na to, že by to mohl být docela dobrý anti-air.

Když budete takto zkoušet, co každé tlačítko dělá, časem zjistíte, že některé údery jsou velmi užitečné a jiné zase příliš ne. To samé platí pro ostatní pohyby, které vaše postava má. Postupně zjistíte, že některé pohyby je obvykle praktické použít jen v kombech (třeba Ryuův Tatsumaki).

Pokud chcete hrát 3D bojovky, většinou zjistíte, že postavy mají běžně kolem 100 úderů. Je sice dobré vědět, co všechno máte za pohyby, ale obvykle není nutné je všechny aktivně používat. Nakonec se vždy omezíte na 10–15 úderů, které budete používat nejčastěji (protože jsou taky nejužitečnější) a zbytek bude jen situační nebo efektní omáčka, kterou se můžete naučit později.

Obecně ještě platí, že u většiny bojovek není problém na internetu najít seznam pohybů včetně tipů k jejich použití — rozhodně není od věci si takový seznam najít a doplnit si informace.

Pozn.: Toto není návod na konkrétní hru. Každá bojovka má své konkrétní mechaniky (např. Focus attack v SF4, Parry v SF3S apod.), jejichž znalost je pro hru na hlubší úrovni nezbytná. Než se tedy pustíte do trénování komb a podobně, určitě si udělejte přehled o všech mechanikách ve vaší hře,

3) Komba

Když už tedy znáte a ovládáte jednotlivé údery vaší postavy, nastal čas se naučit nějaká ta komba.

Co to vlastně to kombo je? Je to sekvence po sobě jdoucích úderů, které jsou od prvního zásahu garantovaná, pokud je tato sekvence provedena se správným načasováním. Existuje velké množství komb — od praktických po nepraktická, od náročných po nenáročná.

Jako první se budete chtít naučit nejjednodušší BnB kombo (Bread and Butter neboli chleba s máslem — tedy to úplně nejzákladnější, co vůbec je). Každá postava má svá nejpraktičtější a nejlehčí komba, která se lze “snadno” naučit (samozřejmě záleží na šikovnosti hráče) a která jsou efektivní, použitelná a praktická v zápase.

Až se toto kombo naučíte vymačkat s vysokou úspěšností i v reálném zápase, můžete se začít učit složitější komba za větší damage. Ve složitějších kombech v 2D hrách býva běžné pro větší damage investovat special meter (pokud vaše 2D hra takový meter má), nebo jsou taková komba výrazně těžší na provedení.

Jak vůbec takové kombo trénovat? Až zjistíte, co máte mačkat, je potřeba si jeho provedení zautomatizovat. U delěích komb nejlépe funguje vzít to po krátkých úsecích. Třeba vždy jen sekvence dvou úderů z daného komba. Naučte se specifické časování těchto dvou úderů a až si tím budete jistí, připojte k tomu další úder a tak dále, dokud se nenaučíte celé kombo.

Rozhodně tu platí rčení, že opakování je matka moudrosti.

Při tréninku samozřejmě můžete narazit i na nějaký zásadní problém. Můžete třeba narazit na část, která vám skutečně nepůjde. Vždycky ale existuje ta možnost si například na komunitních fórech vaší bojovky zjistit, jestli někdo neměl či nemá ty samé potíže, co vy a pokud ne, nebývá problém se zeptat — ostatní vám obvykle rádi pomohou.

Tak, co teď?

Pokud už jste vše až do tohoto bodu zvládli, tak máte už nějaký základ, se kterým se dá pracovat. Už můžete jít do versus modu s kamarády či hrát online a pokoušet se aplikovat věci v praxi. To je — jak asi brzy zjistíte — ta nejtěžší část hraní a zároveň jádro celé hry.

Budete se muset naučit jak správně “otevírat” soupeře, jaké věci situačně nedělat a na co v jednotlivých matchupech dávat pozor. Dost toho přijde až na základě vlastních zkušeností.

Technické věci a případně strategické návody a úvahy, jak hrát, se můžete učit vždy. Dalšími kroky pro zlepšení hry jsou pak znalost setupů (vytváření situací, které vám dávají jednostrannou výhodu) vašich postav a frame dat (abyste věděli jaké údery můžete beztrestně používat, či znali vaše výhody či nevýhody po konkrétních úderech). Pokud jste splnili všechny tři body a máte pocit, že se vám postava nelíbí či vám to s ní nejde, můžete samozřejmě obdobný postup aplikovat u jiné, která vám bude připadat vhodnější.

Doufám, že jsem tímto trochu zpřehlednil, co je na začátku hraní důležité a co může ještě pár dní počkat, než se naučíte nutné základy. Přeji vám mnoho zdaru a zábavy na vaší cestě za zvládnutím bojovek.