V tomto a příštím díle se zaměříme na obecné triky a techniky, které jsou dobré pro zlepšování se hraním s jinými lidmi jako takovým. Na co se soustředit, co si hlídat a na co klást důraz.

Dnes tu zkusím projít různé techniky, které vám umožní se zlepšovat i když je to třeba zdánlivě nemožné a podívám se i na to, jak si odnést co nejvíc z každé jedné hry. Příště se pak podíváme specificky na online hraní a na jeho přínos i úskalí.

(Skoro) všechno je jen trénink

Pro začátek je potřeba ujasnit si jednu věc: pokud zrovna nehrajete na nějakém turnaji nebo jste nepřijali výzvu na nějaký zásadní (money)match, všechny vaše hry jsou jen trénink a příprava. A přesně tak byste je měli brát.

Jistě, já vím. (Nejen) česká mentalita říká, že výsledky přáteláků jsou měřítkem vašich schopností a bla bla bla… Ale na rovinu, zeptejte se sami sebe: je lepší být považovaný za dobrého, protože vyhráváte v přátelácích — nebo vyhrávat turnaje? Tak vidíte.

A teď, co z toho plyne? To je celkem prosté: přáteláky se živými soupeři jsou ideální místo na testování. Testování nových technik, které jste se naučili v Practice. Testování nových jugglů. Testování setupů a toho, jak na ně soupeř reaguje… A také je to ideální místo na trénink. Tránink skutečného hitcheckingu. Trénink těžších a pokročilejších komb a jugglů. Trénink obrany a obranných techni… Zkrátka a dobře, přesně jak jsem o tom psal v minulém díle — Practice mód je skvělá věc, ale teprve hra s živým soupeřem vám dovolí se věci naučit “doopravdy.”

Tak na to myslete. Je lepší prohrát 50 přáteláků v řadě (i když uznávám, prohrávat s někým, o kom víte, že ho DOKÁŽETE porazit, když budete hrát NAPLNO, občas dokáže fakt lízt na mozek) za cenu toho, že se naučíte chitchecknout a spojit speciální supertěžké (a superdobré) kombo, než ho dropnout na turnaji kvůli nedostatku tréninku. A na turnaji je lepší umět v pohodě spojit takovéhle silné kombo, než ztrácet spoustu garantovaného damage tím, že budete nuceni sáhnout k jistější, jednodušší a výrazně slabší variantě. A to samé platí i pro všechny ostatní aspekty hry.

Vždyť je to lama

Tuhle větu jsem slyšel nesčítelněkrát. Soupeř je lama, nemá cenu proti němu hrát. Zápasy proti někomu takovému vám nic nedají, jsou ztrátou času.

…Určitě? Možná by stálo za to zamyslet se nad pár aspekty téhle mentality. Tak pro začátek, vy sami jste kdysi byli lamou (a možná nejen kdysi). A určitě se našli hráči — o poznání lepší než vy — kteří se vám i přes to věnovali, radili vám, hráli s vámi a pomáhali vám se zlepšovat. Také by nebylo od věci uvědomit si, že i teď v tuhle chvíli jste pro někoho jen ubohá lama — protože ruku na srdce, kolik hráčů v ČR o sobě může tvrdit, že by dokázali být kvalitními soupeři i pro světové top level hráče? Dobré je myslet i na to, že lamy jsou základem komunity. Pokud si z nich nevychováte kvalitní hráče, vaše komunita umře.

A v neposlední řadě je důležité uvědomit si, že hraní proti lamám dokáže být až neuvěřitelně přínosná. Že nevěříte? Nedivím se vám — ale je to tak.

Tak zaprvé, vezměte si, že hra proti (z vašeho pohledu úplné) lamě je ideální příležitost vyzkoušet si novou postavu v praxi. A je jedno, jestli se ji chcete naučit, nebo jen vyzkoušet nějaké její možnosti, abyste je lépe pochopili. Protože vzít si novou postavu proti soupeřům, proti kterým hráváte normálně se svým mainem, je dost komplikované. Obvyklé následky zahrnují cca tyto aspekty: z dříve vyrovaných her se stávají jednostranné záležitosti; prohráváte na dropnutá komba; máte problémy se spamem; testování specifického setupu či situace je komplikované, protože dobrý soupeř vás jen tak nenechá se do něj dostat; a v neposlední řadě to není zábava pro vás ani pro soupeře (pokud si tedy novou postavu nevezme i on). Při tom proti nějaké “lamě” vás nic z toho trápit nemusí.

Další skvělou věcí při hře proti (ne až tak úplně nepoužitelným) lamám je možnost perfektního tréninku. Stačí jen, když si sami na svou hru dáte nějaké vhodné omezení — založené na tom, co chcete trénovat; nebo na tom, co vám umožňuje dotyčnou lamu snadno porazit — a najednou máte k dispozici neuvěřitelně vylepšený Practice mód naživo. Že nechápete? Podívejte se na to takhle…

Můžete si třeba říct, že nebudete útočit normálně a že všechen váš damage bude pocházet jen z garantovaného trestání nebo z whiff punishementu. A najednou tu máte parádní trénink obrany a spacingu!

Nebo si můžete třeba říct, že budete hrát jen bez přehozů, nebo třeba bez jakýchkoli overhead útoků — protože dotyčná lama se proti nim neumí bránit. Vaše možnosti se tím výrazně omezí a hra se stane vyrovnanou… A navíc tak sami sebe donutíte začít hrát jinak, s jinou mentalitou a s jiným přístupem — což pak může být velkým přinosem v budoucnu a může to vaši hru posunout někam úplně jinam.

Takovýchhle možností při tom máte nepočítaně. Záleží jen na vás, vaší hře a (ne)schopnosti té které lamy. Můžete hrát jen s omezeným lifebarem — necháte do sebe soupeře vždycky chvíli bušit a až vám ubere nějakou část života, pak teprve začnete hrát. Můžete hrát jen pomocí normal tahů (ve 2D bojovkách). Zkrátka a dobře, těch možností a jejich variant je nekonečné množství.

Nehodnoťte soupeře, hodnoťte sami sebe

Asi největším nešvarem (rozhodně nejen českých) bojovkářů je tendence přičítat svoje výhry svým schopnostem — a svoje prohry nešťastné náhodě (Já to mačkal!!!), omylům soupeře (Kdyby ses skrčil, tak bych vyhrál!) — a v neposlední řadě soupeřově neschopnosti (“Prohrál jsem, protože hraješ hovno!!!” “Mashere!” “Jsem zvyklý na kvalitní soupeře a ne na takovýhle sračky!”) což je opravdu těžce WTF logika. A hlavně je to sebestředná logika; logika, která vám už ze své podstaty brání se jakkoli zlepšovat,

Proto se naučte hodnotit sami sebe. Po každé hře — i po každém kole! — zkuste přestat mlátit do toho STARTu, abyste odklepli replay a mohli dál bušit do tlačítek (a do soupeře) a raději se bleskově zamyslete nad uplynulým kolem. Těch pár vteřin na to bohatě stačí — a přínos pro vaši hru může být uplně neuvěřitelný!

Co potřebujete je si v duchu bleskově zhodnotit právě uplynulé kolo. Jak jste hráli? Kde děláte chyby a jak jich soupeř využívá? Jaké chyby dělá on a jak byste jich měly využít? Má nějaké zjevné setupy, kterých byste mohli využít? A hlavně — proč jste vlastně dostali damage?

Věřte mi, tohle stojí za to. Pokud chcete být opravdu dobří, musí se takovéhle hodnocení stát vaší druhou přirozeností. A nejen to. Stejně přirozené se pro vás musí stát se svými pozorovánimi a závěry řídit!

Mějte svou nemesis

Najděte si někoho, kdo je přibližně tak dobrý jako vy (nebo ideálně o trochu lepší) — a s kým můžete hrávat pokud možno co nejčastěji. Někoho, kdo vám pomůže zlepšovat se a komu s tím na oplátku pomůžete i vy. A až někoho takového najdete, udělejte z něj svého sparring partnera. Čas od času si domluvte nějaké to FT5 a to pak berte jako turnaj — tedy jako chvíli, kdy ze sebe musíte vydat všechno, jen abyste vyhráli.

Trénujte s ním, hrajte s ním a dělejte všechno pro to, abyste ho překonali. Pokud se vám to povede, inu… Pak (pokud to je možné) to bude chtít nového sparring partnera. Nebo nějak pomoct tomu stávajícímu, aby se zlepšil.

Kromě toho si najděte nějakou svou nemesis. Někoho, s kým máte možnost alespoň jednou za čas hrát — a koho nedokážete porazit. A pak dělejte všechno pro to, abyste ho porazili. Jednou, dvakrát… pokaždé.

Tak, jako je sparring partner vaším “průvodcem” při cestě nahoru, je vaše nemesis jakýmsi měřítkem vašeho postupu. Současně s tím — a to hlavně v pozdějších fázích vašeho snažení — se stane dokonalým modelovým soupeřem, na kterém si budete moct natrénovat studium matchupu i konkrétního soupeře a jeho stylu hry, (zlo)zvyků a podobně. A stejně jako u sparring partnera, i zde platí, že pokud svou nemesis překonáte, je potřeba ji “vyměnit.” Najít si další cíl; další oběť, na kterou se zaměříte; další metu, které chcete dosáhnout.