V dnešním, v pořadí již třetím díle se podíváme na to, jak co nejlépe a nejefektivněji trénovat. Tentokrát se zaměříme na využití Practice (případně Doja, Training mode nebo jak se v té které hře zrovna jmenuje) — a na zlepšování se samotným hraním se pak podíváme příště.
Teorie a praxe
Spousta lidí má dost pomýlené představy o tom, jak Practice funguje a k čemu je.
Mnoho jich tenhle mód považuje za totální ztrátu času, která je jen zdržuje od samotného hraní. Practice podle nich není nic než tupá “nalejvárna”, která ale k ničemu není. Vždyť bojovky přece hrajeme, abysme si zahráli, ne? A jak jinak se asi naučíte HRÁT, když ne HRANÍM? Practice je pro ně nástrojem maximálně tak na učení se komb, ale to je všechno. Matchupy vás naučí jen praxe, ne?
Na opačném konci spektra jsou pak lidé, kteří Practice považují za jedinou možnou “přípravu” na svá budoucí turnajová vítězství. Učí se v něm komba, matchupy, trestání, mixupy… Zkrátka všechno. Tráví v něm 90 % (i víc) svého herního času a vylezou leda aby si zahráli s živým soupeřem, případně aby zajeli na turnaj.
Oba tyhle přístupy mají svým způsobem pravdu a mají své historické odůvodnění, nicméně oba jsou stejně zastaralé a přežité. První přístup vychází z doby klasickcých arkádových heren a automatů. Tehdy žádný Practice neexistoval a lidé se nemohli věci učit jinak než hrou proti živým soupeřům. A fungovalo to — svým způsobem. Pravdou je, že (pokud máte dost sebekázně, sebekritiky a času) se tímhle způsobem skutečně můžete naučit všechno potřebné. Jenže u některých věcí (například těžké juggly, option selecty, hledání řešení pro specifické situace, nácvik reakcí a podobně) to jde pomaleji, než kdybyste věnovali čas výhradně jim. Jenže to jde jen v Practice.
Druhý přístup, vyzdvihující Practice nade vše ostatní, pochází z doby (a zemí), kde bojovkám kralovaly konzole. Mnoho z nás si ještě pamatuje doby, kdy něco jako online hraní neexistovalo a kdy jediná možnost zahrát si byla proti počítači (jehož AI bylo naprosto otřesné) nebo proti lidem. Jenže s těmi jste se viděli jednou za týden — nebo třeba za měsíc. Podle toho, kde jste bydleli a jakou jste měli komunitu. A stejně jako v minulém případě, i tentokrát je na tomhle přístupu něco pravdy. Při správném využití vás practice naučí vše potřebné — mixupy, setupy, juggly, spacing… Umožní vám objevit nové technologie, nacvičit si trestání — zkrátka všechno. Nedokáže vám dát jenom jediné: praktickou zkušenost. Můžete si nalít hlavu teorií až po okraj, ale dokud si nějakou situaci nebo juggle opravdu nezažijete v praxi, klidně je pod tlakem skutečného zápasu poděláte. Practice vás nepřípraví na skutečné hraní a na nervové vypětí s tím spojené.
Asi už je vám jasné, kam směřuju. Practice a samotné hraní jsou obojí velmi důležité součásti vaší cesty nahoru. Zřeknout se jednoho sice neznamená, že nemáte šanci — ale dokáže to váš postup pořádně zkomplikovat. Tak na to myslete.
Jak mám teda trénovat?
Tak hlavně to nepřehánějte — ale ani nepodceňujte. Rozhodně Practicu nějaký ten čas věnujte, ale ne moc.
Osobně doporučuji dlouhodobě střídat 2 různé fáze — herní a tréninkovou.
Během herní fáze se váš pobyt v Practice omezí na Základní rutinu (o té za chvíli), kterou své hraní pokaždé zahájíte. Jakmile s ní skončíte, vrhnete se už do hry samotné a budete pařit a pařit a pařit. Většina vašeho času bude v téhle fázi patřit hraní jako takovému.
Během tréninkové fáze se naopak víc zaměříte na Practice, ale rozhodně nezahodíte ani hraní jako takové. Já sám v téhle fázi vždycky začínám Základní rutinou, po které se na chvíli přesunu k hraní samotnému. Tomu ale věnuji jen omezený čas (většinou max hodinu, spíš méně) a pak se vrátím do Practice, kde se zaměřují především na pokročilé techniky, matchupy a na nácvik specifických situací. Věnuji se i podrobnému nácviku různých pokročilých jugglů a setupů — hlavně jejich rozdílným variacím pro různé postavy.
Pokud mám na hraní víc času, po nějaké době se znovu přesunu k hraní jako takovému, případně si ještě projdu záznamy svých her; a takto to opakuji až dokud hru nevypnu. Při tom se řídím pravidlem, že v této fázi v Practice začínám i končím.
Během tréninkové fáze se také — na rozdíl od herní, kdy to ze zásady nedělám — věnuji jiným postavám než těm, se kterými hraju kompetetivně. Vždycky se vyplatí poznat hru i z pohledu svého soupeře: vyzkoušet si postavu, která vám dělá problémy a na vlastní kůži si osahat její přednosti a slabiny. S tím souvisí i jeden z mých specifických tréninkových modelů, pro který zneužívám (ehm… využívám, chtěl jsem říct) možnosti, které vám poskytuje hraní online na PSN — tedy možnost zakládat si nové herní účty (smurfy) a hrát z nich.
Takto mám vytvořený jeden trolicí účet, který využívám vždy, když mi u nějaké postavy dělá problém nějaký její setup. V takovém případě se přepnu na svého smurfa, vezmu danou postavu a začnu daný setup používat jak nejvíc jen dokážu — a při tom sleduji, jak se s ním vypořádají moji soupeři. Takhle jsem se už naučil obrovské množství technik, které by mě jinak v životě nenapadly. A jen tak na okraj, z mojí zkušenosti — někteří opravdu dobří hráči, pokud narazí na “neznámou lamu”, která je začne vytáčet nekonečným spamem nějaké silné hlouposti, mají tendenci klidně použít i techniky, které si jinak schovávají pouze pro rozhodující zápasy na turnajích.
PS: Pro zajímavost — ve VF komunitě nikdo neví, že můj smurf účet patří mě… A někteří hráči ho k smrti nesnášejí. A není nic lepšího než si po pár hodinách takovéto přípravy přečíst si diskuze, kde mí soupeři mluvi o “tom zasraným spamerovi, co mě už zase porazil kreténskejma trapama, co dělal 24/7”.
Nicméně zpět k tématu a trénování na fáze. Základní myšlenkou je ani v jedné fázi nezanedbat žádnou stránku hraní (Practice ani Versus), ale vždy se jedné nebo druhé věnovat víc.
Základní rutina
Tohle je jakýsi základní trénink, dobrý na rozhýbání prstů a na procvičení základních technik, které při hře používáte. Základní myšlenkou je jednak dostat si „do ruky“ všechny tyhle věci a jednak se před každým hraním „rozehřát.“ Z mojí zkušenosti má tahle věc opravdu velký pozitivní vliv na výkony během hraní; a to jak krátkodobě (díky rozehrání se), tak i dlouhodobý (díky opakovanému nácviku důležitých věcí). Bez zajímavosti není ani fakt, že jak jsem postupně zjistil, nějakou variaci na tuhle Základní rutinu používá i velká část top level hráčů a třeba takový Justin Wong je jejím velkým propagátorem.
Co mám vyzkoušené, čas strávený se Základní rutinou před tím než začnete hrát by neměl být méně než nějakých 8–10 minut; ale na druhou stranu by rozhodně neměl přesáhnout 30 minut. Pak už začíná ztrácet na efektivitě a už se vám vyplatí dát si alespoň na chvíli pauzu a zahrát si — a pak se případně vrátit a celou rutinu si zopakovat, nebo přikročit k podrobnému nácviku konkrétních pokročilých technik, které se snažíte zvládnout. Optimální dobu mám vyzkoušenou jako 15–20 minut.
Ale teď už pojďme k věci.
Základní rutinu vždy začínejte nějakým „manuálním“ cvičením. Jakým konkrétně záleží na té které hře. Ve 3D bojovkách se na tohle obecně hodí nácvik pohybu — cancelování pohybů, různé druhy dashe, cancely pohybu do útoků a podobně. V 2D hrách využívajícími airdash se vyplatí tuhle část rutiny věnovat právě jim a jejich cancelům. V SF4 bych doporučoval zaměřit se na BNB plinkování, případně na nějaké kara tahy vaší postavy… Zkrátka a dobře podle hry. Obecně by se mělo jednat o relativně nenáročné cvičení, na kterém se rychle rozcvičíte, zahřejete si prsty a které se zaměřuje na nějakou klíčovou obecnou mechaniku vaší hry. Neměli byste s ním strávit méně než cca minutu, ale také ne víc než zhruba minuty tři.
Poznámka: Tohle zahřívací cvičení má jednu úžasnou bonusovou výhodu. Pokud budete poctivě procházet Základní rutinou před každým hraním a pokud ji pokaždé poctivě začnete tímhle cvičením, stane se z toho jakýsi zautomatizovaný rituál. A po čase zjistíte, že když OPRAVDU potřebujete (například na turnaji před hrou, ideálně během buttonczechu… erm button checku), stačí vám zaťukat si na pár vteřin tohle cvičení a budete během okamžiku překvapivě rozehraní… A to i když si ho pocvičíte naprázdno, například během loading screenu. Nemluvě o tom, že jako známý rituál vám skvěle uklidní nervy.
Když se takhle zahřeju, většinou přikročím k nějakému nácviku pokročilých technik. Různé option selecty, pokročilé obranné i útočné techniky a podobně — přesně na to se zde zaměřuji. Snažím se, aby mi přešly do krve a běžně si upakuju i ty úplně základní, čistě abych měl jistotu, že je mám 100% zautomatizované a že je dokážu perfektně udělat kdykoli budu potřebovat.
Po tomhle cvičení obvykle přecházím k nácviku pokročilých setupů a jugglů. Proč? Inu, znáte to. Damage není všechno, ale je to hodně. A pokud na turnaji dropnete kombo, je to průser, který vás může klidně stát celou hru. Proto na turnaji nikdy nepoužívám komba, která nedokážu při běžném hraní bezpečně namačkat. No a při běžném hraní zase nepoužívám komba, která nedokážu bezpečně namačkat v trénikovém módu. Takže tady to vždycky začíná…
Pak podle nálady přejdu ještě k nácviku hitcheckingu. To je další z těch absolutně klíčových schopností, které dobrý hráč bojovek potřebuje perfektně zvládnout. Proto i když jste si sami sebou v téhle oblasti jistí, vyplatí se alespoň trochu času jejímu procvičení tu a tam věnovat. Věřte mi, že se to opravdu vyplatí
Celou Základní rutinu pak vždy zakončuji krátkým (opravdu, 2–3 minuty bohatě stačí) hraním proti CPU. Prostě ji nastavím na nejtěžší obtížnost a jen tak si proti ní ťukám. Tohle může znít hloupě, ale hloupé to rozhodně není. Při takovéhle hře proti CPU vás nesvazují žádné starosti — nemůžete prohrát, výhra je totálně bezcenná a nemusíte si dělat starosti se soupeřem… nic. Je to perfektní příležitost na to zaměřit se na základní ingame aplikaci nějakých nových technik, které jste se naučili — nebo třeba s náhodným experimentováním s různými tahy. Při tomhle „ťukání“ jsem už objevil neuvěřitelné množství různých triků a technik — technik, na které bych při hře proti živému soupeři nikdy nepřišel prostě proto že bych se neodvážil riskovat prostě protože udělat takovou kravinu by mě často ani nenapadlo… Nebo třeba 50 kravin v řadě, než náhodou objevím tu jednu, co nějak záhadně funguje.
Aha… A co že z toho?
Nepodceňujte Practice mód svojí hry. Nikdy. Je jedno jestli jste nováček nebo světový šampion… Vlastně ne, není. Světoví šampioni totiž v tomhle módu tráví víc času než většina ostatních. Ale ať tak nebo tak, tenhle mód vám může dát hrozně moc.
Na druhou stranu ho ale ani nepřeceňujte. Skvělý trénink vás toho naučí hodně, ale nikdy vás nepřipraví na nervozitu, spád reálné hry, nervy, snahu (a touhu) vyhrát… Nenaučí vás číst soupeře, hrát nepředvídatelně, vyrovnat se s tupým mashfestem nebo frametrap spamem ani nic podobného. Nic z tohohle vám nikdy nedá — a při tom se tu bavíme o podstatné (a nedílné) součásti kompetetivního hraní. Zato vám, ale dá všechno ostatní ;o)