Tato série se věnuje tomu, jak být dobrý a lepší, eventuelně třeba i nejlepší. Co k tomu potřebujete, jak toho můžete dosáhnout… Co pro svoji hru můžete udělat. Celá série je psaná obecně, pro všechny bojovky i pro všechny druhy bojovek.
Minule jsme si vybrali postavu, se kterou budeme hrát. Takže teď je čas vrhnout se do hry a… Ne, moment. Ještě ne. Samozřejmě hrát můžete, ale než se rozpovídám o tom, jak se dá trénovat, zlepšovat a jinak excelovat, popovídáme si ještě o něčem jiném. O něčem, co všechno to trénování a přípravu může zásadně ovlivnit: o vašich cílech. Proč vlastně hrajete? Čeho chcete dosáhnout a co tomu budete ochotní a schopní obětovat? Tak přesně o tom bude dnešní díl
Zdroje
Než se ale podíváme na to, jak (a jaké) si stanovit cíle, podívejme se napřed na to, co k jejich dosažení budete vlastně potřebovat. Ve své podstatě jde základní zdroje nezbytné k dosažení libovolného cíle (v rámci hraní bojovek, samozřejmě) rozdělit do tří kategorií: Budete potřebovat soupeře, budete potřebovat čas a budete potřebovat finance. To jsou věci, se kterými musíte operovat.
Vaši soupeři jsou tradičně nějaká offline komunita, která vám umožní růst, trénovat a zlepšovat se. Pomůže vám naučit se matchupy a celkově e někam posouvat. V poslední době, s rozvojem internetu a s kvalitnějšími netcody, tyto offline komunity začínají čím dál tím častěji nahrazovat online komunity — ať již organizované, nebo “volně plynoucí” v podobě nějakých rankedů, endless matchů a podobných, přímo do té které hry implementovaných módů.
Online komunita (pokud má vaše hra dostatečně kvalitní netcode a má v Evropě dost hráčů) je úžasná věc. Umožní vám naučit se všechny matchupy, trénovat proti všem možným (i nemožným) stylům, hrát s kamarády z Brna (jak jinak) i z Londýna… Umožní vám zahrát si každý večer a pro rozvoj vaší hry udělá neuvěřitelné věci. A třeba Capcom Cup jasně dokázal, že i s “online warriors” je potřeba počítat — v SFxT skončil jeden z nich v nejtvrdší možné světové kompetici na 2. místě. Ve Virtua Fighteru je také nejlepší nejaponský hráč (který hraje vyrovnaně i s absolutní japonskou špičkou) čistě online warrior — offline hraje na 4–5 turnajích do roka a jinak nic.
Přes to se ale offline komunitu a soupeře nevyplatí podceňovat. Ať už má vaše hra netcode sebelepší a váš internet je seberychlejší, stejně se offline hraní nevyrovná. A v tom se skrývá nejedno úskalí, na které mnoho online hráčů naráží na turnajích — jsou situace, kdy i sebemenší lag dělá obrovský rozdíl ve výsledku a vaše neznalost offline rozdílů může být často fatální.
Takže i když máte možnost hrát perfektně online, rozhodně se vám vyplatí mít i nějakého soupeře dostupného offline. Alespoň jednou za čas. Není to nezbytné, ale vyplatí se to. Navíc vaši souepři vás definují — to oni jsou ti, kdo vám umožňují reálně růst a zlepšovat se.
Jenže pokud nemáte k dispozici slušnou offline komptici (což je v naší zemi bohužel skoro nevyhnutelné), asi se online hraní nevyhnete. Ale aby mělo smysl, musíte mít doma kvalitní připojení k iternetu, konzoli zapojenou přes drát (skrz wifi cesta nevede!) a možnost zajistit si volnou linku, kterou vám nezablokuje ani máma sledující stream z VyVolených, ani brácha stahující nejnovější díl japonského animal po… pohádkového seriálu.
Čas je další ze základních zdrojů. Potřebujete mít čas hrát, potřebujete mít čas trénovat; případně čas sledovat streamy a videa, studovat fóra, triky a taktiky… Nemluvě o tom, kolik času vám vezmou různé sessiony a srazy, neřkuli turnaje.
Tohle všechno dokáže být pořádný žrout času. Je dobré uvědomit si to předem a počítat s tím — nebo naopak si stanovit cíle úměrné tomu, kolik času jste schopní a ochotní do bojovek investovat.
No a konačně tu máme finance. I když se rozhodnete nějakou bojovku si “jen tak ťukat”, stejně vás to bude něco málo stát. Jednou za čas to bude chtít nový ovladač (nechápu proč, ale nevím o větším ničiteli gamepadů, než je hraní bojovek). A možná si budete chtít zaplatit lepší internet, aby se vám lépe hrálo. Nebo si třeba předplatíte Xbox Live, protože tam je přece nejlepší kompetice. No a nebo si jednou za čas vyrazíte na nějakou tu session, že ano. Nebo třeba na turnájek… A čím vážněji budete bojovky hrát (a čím vyšší cíle si stanovíte), tím to bude dražší. Kvalitnější ovladače, mezinárodní turnaje, zahraniční výlety… No, nic není zadarmo. Bohužel.
SMART cíle
Tohle jsem se naučil v práci a musím říct, že tahle teorie funguje až nechutně moc. Pokud si stanovíte jakýkoliv cíl, musí být SMART. SMART znamená Specific (konkrétní) / Measurable (měřitelný) / Achiavable (dosažitelný) / Realistic (realistický) / Timely (dosažitelný v přiměřeném časovém horizontu). Tohle je VELMI důležité. Současně si vždycky hlídejte, aby váš cíl (tak jak ho definujete) opravdu odpovídal tomu, co chcete dosáhnout. Ale podívejme se na to konkrétně:
Cíl “chci být prostě nejlepší” je nesmysl. Cíl není konkrétní (nejlepší v ČR? Na světě?) ani měřitelný (bude mi na dosažení stačit porazit Daiga v FT10? vyhrát Evo..?). Jeho dosažitelnost, realističnot i časová náročnost jsou také diskutabilní.
Cíl “chci vyhrát Kostelec XV v SSF4AE” je mnohem lepší. Je konkrétní, měřitelný a má rozumnou časovou náročnost a dost možná je i dosažitelný a realistický. Ale je to OPRAVDU váš cíl? Pokud ano, pak mu určitě hodláte přizpůsobit výběr své postavy — ideální by bylo vzít si něco, co u nás lidi moc neznají, co má spoustu trapů co když neznáte tak prohrajete — a co counteruje prk’ovy postavy. Dobré by bylo nikomu o svém novém miláčkovi nic neříct a vytasit se s ním až na turnaji samotném… Že tohle nehodláte dělat? No jo, jenomže pak jste si stanovili svůj cíl špatně! Byl sice SMART, ale neodpovídal tomu, čeho opravdu chcete dosáhnout!
Tak to zkusme znovu. Co třeba “Chci vyhrát Kostelec XV v SSF4AE s Ryuem”? SMART to je, to už víme. Ryua chcete hrát, takže to také sedí. Nicméně předpokládám, že protože chcete vyhrát specificky Kostelec XV, tak budete věnovat nemalé množství času tréninku potřebných matchupů. Na turnaj si připravite nějaké trapy, které si budete hýčkat až dokud nebudou potřeba; a podobně. Že to už sedí lépe? No tak super!
Pokud teď přemýšlíte, proč je sakra tak důležité takhle slovíčkařit a kriplit, tak děláte jen dobře. Správná otázka — a hned vám na ni dám i odpověď. Je to zkrátka potřeba. Protože teprve až znám svůj cíl (skutečný cíl) a vím, jaké prostředky jsem schopen a ochoten do jeho dosažení investovat, tak teprve pak jsem schopný začít smysluplně a vhodně plánovat jednotlivé kroky, nezbytné k jeho dosažení. Špatně nebo neurčitě stanovený cíl velmi snadno povede k tomu, že si připravím špatný plán a to mi ve výsledku mi znesnadní či dokonce úplně zabrání v jeho dosažení.
Cíle a zdroje
Takže… SMART? OK. Co z toho?
Pokud nemáte opravdu špantou paměť, nejspíš si pamatujete ještě na naše povídání o zdrojích. Ty jsou pro stanovení cílů velmi důležité. Bez odpovídajících zdrojů nejsou cíle ani realistické, ani dosažitelné.
Pokud například chcete hrát Street Fighter na světové úrovni, nepůjde to bez účasti na mezinárodních turnajích a výletech za mezinárodní kompeticí. Online je skvělé, ale ne samospásná (hlavně ve 2D, u 3D her je díky lehce jiným herním mechanizmům situace o něco lepší). Obzvláště v Evropě, kde je oproti USA (nemluvě o dálném východě) o poznání méně hráčů, horší konektivita a — bohužel — i horší úroveň kompetice jako taková.
A už vůbec to nepůjde bez dlouhodobé, konzistentní a zatraceně velké časové investice.
Zdroje jsou pro vaše cíle absolutně klíčové. Pokud bych vám měl dát jednoduchý příklad — pokud je vaším cílem vyhrát Evo, musíte na to Evo napřed jet. A to vás bude stát nejmíň nějakých 20.000; spíš víc. Ale jsou tu i alternativy — třeba pokud se stanete sponzorovaným hráčem, váš tým vám cestu zaplatí. Jenže abyste se stali sponzorovaným hráčem, budete muset investovat čas a peníze do účasti na mezinárodních turnajích, na zviditelnění se… A ve výsledku tak bude vaše účast na Evu možná levnější, nicméně její dosažení zabere víc času a úsilí na jiných frontách.
Dlouhodobé vs krátkodobé cíle
Z mojí zkušenosti je dobré stanovit si jeden dlouhodobý cíl — to, čeho chcete OPRAVDU dosáhnout. Ve většině případů ale nebude takovýto cíl SMART — většinou v době, kdy si ho budete dávat (a často i dlouhodobě nebo trvale), nebude zrovna moc ralistický a jeho dosažitelnost bude nejspíě také sporná — rozhodně, pokud se budete snažit pohybovat v rozumném časovém horizontu. Takovýto dlouhodobý cíl také nemusí být nutně měřitelný — pokud je tedy dostatečně konkrétní na to, abyste třeba i o dva nebo tři roky později byli schopni se s ním stále ztotožnit.
Při tom je tenhle cíl ale velmi důležitý. Je to jakási konečná meta, něco, k čemu opravdu chcete směřovat. Často je to opravdu něco, co je reálně nedosažitelné a vaším reálným cílem pak bude snaha přiblížit se k tomuto bodu co možná nejvíc.
A tím se dostávám k druhé části: na základě svého dlouhodobého cíle si pak můžete stanovit krátkodobé cíle, které už SMART budou. Přitom si je můžete stanovit dvěma způsoby — buď všechny naráz v podobě kroků, které vás povedou až do finiše (to pokud je váš dlouhodobý cíl reálně dosažitelný); nebo postupně s tím, že vždy po dosažení svého aktuálního cíle si stanovíte další, který vás zase o krok přiblíží k tomu dlouhodobému.
Při tom nemusíte naráz plnit jen jeden krátkodobý cíl; ale klidně hned několik. To už záleží na vás a na tom, jak si svou “cestu nahoru” rozplánujete.
Jak dosáhnout na svůj cíl
I tady nám pomůže už zavedená a léty prověřená struktura, podobná SMART systému u cílů. Jak tedy na to?
- Nastavte si cíl, který je SMART
- Udělejte si plán, jak ho dosáhnout
- Začněte plnit plán, který jste si stanovili
- Jakmile svůj plán jednou rozjedete, držte se ho (pokud to jde — pokud to nejde, začněte zpět od kroku 1)!!! )
- Vytrvejte až do cíle
Zní to snadně, že? A víte co? Ono to snadné i je. Pokud si dobře stanovíte svůj cíl a pokud přijdete s dobrým plánem, jak ho dosáhnout, je zbytek už snadný (pokud jste tedy trpěliví a vytrvalí). Je to právě ta plánovací část — tedy vymyšlení vhodného cíle a vymyšlení dobrého a vhodného plánu, jak ho dosáhnout — kde je nejsnazší ztroskotat.
Tuhle fázi se rozhodně nevyplatí podcenit — pokud ji odfláknete, klidně vás to bude stát několik měsíců času, spoustu sil a někdy i chuť dál hrát nebo pokračovat ke konečnému cíli.
Malý příklad
Zkusme si celé dnešní povídání shrnout do praktického příkladu, jak by se tohle celé dalo uplatnit v praxi.
Takže… Řekněme, že hrajete nějakou bojovku — a je úplně jedno jakou, ale pro náš příklad řekněme, že to je Street Fighter 4 v libovolné ze svých inkarnací — a vaším nejvyšším cílem, vaší finální metou (v tuhle chvíli) je stát se sponzorovaným hráčem. Moct si před svoje jméno dát nějaké to MCZ| nebo TR| — a nebo alespoň nějaké to WW| nebo WDM|. Mít někoho, kdo vám zaplatí cestu na turnaj (který pak samozřejmě vyhrajete, že ano?), mít pekné tričko s logem sponzora… Zkrátka být někdo, na kom je už na první pohled vidět, že to v bojovkách NĚKAM DOTÁHL.
Jenže vy nejste Justin Wong. Jste přinejlepším slušný hráč, a to ještě kdo ví jestli. Nemluvě o tom, že při svojí smůle žijete v Evropě, navíc v České republice. Takže takovýto cíl není (minimálně v tuhle chvíli), ani realistický, ani dosažitelný. Ale i přes to chcete, aby se jím stal.
Takže si to celé rozdělíte na několik fází.
V první fázi si stanovíte dva SMART cíle: jednak naučit se plynně mluvit anglicky a dotáhnout to alespoň na B- v online rankech, a to s podmínkou, že se budete snažit hrát co nejvíc offline stylem a že nebudete dodgovat žádného soupeře pro jeho kvality (kvalita připojení je něco jiného) ani si cherrypickovat horší soupeře pro pomalý, ale jistý vzestup v žebříčku.
Ten ranking je jasný — online sice není offline, ale je to dobrý základ. Tenhle cíl vás má přinutit zlepšit vaše herní kvality a celkově posunout hru někam kousek dál. Ale proč ta angličtina? Pokud opominu obecnou užitečnost, tak ji budete nezbytně potřebovat i na mezinárodních turnajích a setkáních, kam budete jezdit později; využijete ji i na streamu, který si časem zřídíte — a konečně bude nezbytná pro jednání s případnýmmi progaming týmy a pro jejich následnou (vhodnou) prezentaci směrem navenek k herní komunitě.
V druhé fázi budou už vaše cíle o něco komplikovanější. Jednak začnete pravidelně streamovat a jednak obrazíte alespoň 4 mezinárodní turnaje ročně.
A opět, proč zrovna tyhle cíle? Stream je tu ze dvou důvodů: pro vás a pro lidi. Pro vás, abyste měli možnost se retrospektivně podívat na svoje hry a s odstupem najít, kde a jaké chyby děláte; abyste se naučili hrát pod tlakem; a abyste měli šanci dostat rozumný feedback na svůj herní styl. A pro lidi? Tak pokud chcete být sponzorovaný hráč, musíte být dobrý — ale navíc se hodí, pokud jste známý. A stream vám v tomhle může hodně pomoct.
Mezinárodní turnaje (a tím nemyslím “český turnaj v HorníDolní, kam dojeli dva poláci” ale velké akce s masivní účastí a top hráči) jsou pak neuvěřitelná příležitost zahrát si s těmi lepšími (až nejlepšími), zlepšit se, naučit se spoustu nových věcí… Nikdy a nikde se nezlepšíte tak jako na víkendu, který budete nostop hrát se vešmi možnými hráči — ideláně s těmi co nejlepšími. Také tu navážete kontakty, které vám pomohou zlepšovat se průběžně a které vám třeba jednou oteřou dveře dál.
Ve třetí fázi budete mít opět dva cíle: jednak začnete streamovat FT5 (případně 7 nebo 10, podle okolností a možností) proti jiným hráčům — a to buď proti mezinárodně uznávaným hráčům, nebo proti lidem s online rankingem alespoň A-; a pokud jde o vaši další účast na turnajích, bude vaším cílem skončit alespoň na polovině z nich v top8 (případně top16 — podle počtu účastníků a kvality kompetice).
Streamování FT5/7/10 zápasů bude opět dobré jak pro vás, tak i pro vaše zviditelnění v komunitě. Vy sami budete hrát proti (doufejme) opravdu dobrým hráčům. Budete mít možnost poznat různé postavya herní styly, budete hrát pod tlakem (a pod přímým dohledem a kritikou diváků) a celkově to bude tlačit vaši hru někam dál. Při tom všechny tyhle FTx jsou komunitou velmi oblíbené, takže pokud budete hrát aspoň nějak slušně a budete mít slušné soupeře, lidé si vás začnou pamatovat a váš nick bude něco znamenat.
A ty turnaje… To je další fáze ve vašem tréninku. Abyste se dostali takhle vysoko, budete muset začít studovat nejen hru jako celek, ale i jednnotlivé matchupy… a dokonce i jednotlivé soupeře, přes které budete muset na turnaji projít. Naučíte se se pořádně připravit, naučíte se hrát tak, abyste vyhráli a udělat všechno pro to, abyste své šance na výhru zvýšili. Protože pokud tohle neuděláte, nemáte šanci tenhle cíl splnit.
Ve čtvrté (a poslední) fázi budete mít cíle už tři: budete se snažit hrát (a pokud nebudou live streamované, tak i natáčet a následně nahrávat na Youtube) offline FT5/7/10 s top level hráči, které potkáte na turnajích; dál pojedete na Evo; a konečně budete aktivně navazovat kontakty s hodnými progamingovými organizacemi.
První cíl je jen další fází tréninku z předchozí fáze; jen živé publikum a nepřítomnost online lagu ho udělá ještě náročnější (a přínosnější).
Jet na Evo může znít hloupě, ale nezapomeňte, že se bavíme o bojovkářské události roku. Nikde jinde nebudete mít takovou možnost zahrát si s abolutní elitou jako tam; nikde jinde nebudete mít tolik příležitostí se zlepšit a posunout někam dál… A nikde jinde nebudete mít takovou možnost se zviditelnit a zaháčkovat nějakého toho sponzora.
Poslední cíl — kontakty s progamingovými organizacemi — je paradoxně ten nejtěžší. Vše, co jste do teď dělali, by vám mělo pomoct posílit vaši vyjednávací pozici… ale nic víc. To, jak se dokážete odprezentovat — a jaké budete mít štěstí — bude teď hrát největší roli. Správné stanovení postupu pro tento konrétní cíl bude ze všeho, co jste do teď dělali, paradoxně to nejdůležitější, co na své cestě za vaším konečným cílem (stát se sponzorovaným hráčem) uděláte.
Tento příklad je jen ilustrativní. Neříkám, že se máte chtít stát sponzorovaným hráčem… A neříkám, že tohle je nejlepší cesta, jak toho dosáhnout — dokonce si ani nejsem jistý, jestli je tohle vůbec dobrá cesta, jak takovéhodle cíle dosáhnout. Snažil jsem se tu jen nastínit, jak (a proč) si stanovit průběžné krátkodobé cíle na své cestě za konečným, dlouhodobým cílem a jak postupně udělat z nedosažitelného reálné.
Závěrem
Ve své podstatě je jedno, jestli bojovky ťukáte jen tak pro zábavu, nebo jestli se chcete stát příštím Daigem. A ve své podstatě je i jedno, jestli hrajete bojovky nebo jakoukoli jinou hru. Pokud jste kompetetivní a vaším cílem je se nějak zlepšovat, mohly by vám všechny ty bláboly z předchozích řádků pomoct.
Pomoct ujasnit si, co jste ochotní bojovkám obětovat; čeho chcete dosáhnout; co pro to jste ochotní udělat; a v neposlední řadě i co musíte udělat, pokud chcete něčeho dosáhnout. Snad byste už měli být schopní realisticky dohadnout, co je pro vás reálné a co ne a co vás to bude stát. A podle toho se rozhodnout, jestli budete několik hodin denně bušit do sticku, nebo vám bude stačit jen tak si občas zaťukat.