Tato série se bude věnovat tomu, jak být dobrý a lepší, eventuelně třeba i nejlepší. Co k tomu potřebujete, jak toho můžete dosáhnout… Co pro svoji hru můžete udělat. Celá série je psaná obecně, pro všechny bojovky i pro všechny druhy bojovek.
V dnešním prvním díle se budeme věnovat výběru postavy. Koho si vzít a koho ne, podle jakých kritéeií se dá vybírat… Tohle všechno a ještě mnohem víc.
Ale já už mám vybráno!
Tak tím líp pro vás; můžete dnešní článek přeskočit a počkat si rovnou na další díl.
Ne, vážně. Pokud máte jasno v tom jakou postavu hrát, máte za sebou jedno z nejtěžších a nejdůležitějjších rozhodnutí, které — pokud s tou kterou bojovkou vydržíte — dost možná ovlivní váš požitek z hraní i přístup ke hře jako takové na několik dalších let.
Pokud ale ještě jasno nemáte, čtěte dál.
Vždyť je to jasné, budu hrát toptiera!
Víte, jaksi… ono to s těmi top tiery až tak jasné není.
Tak zaprvé, 99 % tierlistů je dělaných s ohledem na top level hru. A na tu se jen tak nedostanete. Neříkám že se na ni nemáte šanci dostat, ale rozhodně to nějakou dobu vezme. A na těch nižších “levelech” je to s těmi tiery často dost všelijak.
Tady jako příklad perfektně poslouží Virtua Fighter 5 Final Showdown a jeho toptier postavy — Jacky a Akira. Jacky je top na všech úrovních hraní. Má snadná a silná komba a má supersilná těžká komba; má velký damage, je rychlý a bezpečný, má nejlepší stringy ve hře… I když budete hrát na začátečnické úrovni, bude patřit mezi top3 postavy a udrží se mezi nimi na všech úrovních. Naproti tomu Akira je pro začátečníka uplně nepoužitelný. Jeho komba jsou extrémě náročná a specifická pro každou postavu, nemá žádné (!!!) stringy ani uber tahy a je neuvěřitelně závislý na perfektním hitcheckingu. Jeho síla je v extrémní aplikaci high level obranných technik, které může — jako jediná postava v celé hře — využívat doslova po každém svém útoku a díky tomu hrát extrémně bezpečnou hru. Na začátečnické úrovni je to nejhorší postava ve hře a dokud se nedostanete někam do top 5% hráčů (měřeno na EU/USA poměry), bude vás táhnout ke dnu. Teprve někdy v téhle době se stane alespoň dobrým — a pokud se dostanete někam do top 1%, bude extrémně silný. Do té doby ale ne.
Za druhé je potřeba si uvědomit, že většinu top tier postav hraje každý druhý. Ať je to Tekken, Street Fighter nebo Mortal Kombat — turnajově osvědčené top postavy patří i mezi ty plošně nejhranější. Což znamená několik věcí. Jednak většina lidí zná daný matchup a jsou zvyklí proti té které postavě hrát. Pokud se přidržím minulého VF5FS příkladu, tak Jacky je nejen top tier, ale v Japonsku je i nejhranější postava vůbec — a poslendí dobou nevyhrál jediný turnaj. Ten matchup je tak častý a profláklý, že na top level úrovni vám už ani uber možnosti dané postavy nepomohou. Druhým problémem je fakt, že pokud budete hrát třeba Akumu, budete prostě jen “Akuma č. 1.586.328”. Budete jeden z tisíců, možná i statisíců a pokud chcete být něco víc, dá to KURVA hodně práce. Pokud si ale vezmete DeeJaye nebo El Fuerteho, stačí být nadprůměrný a hned budete někdo.
A za třetí, toptier postava vám sama o sobě vítězství nezajistí (tedy většinou, občas autoři OPRAVDU přestřelí), ale zato vám ho velmi snadno znehodnotí. Pokud vyhrajete jakýkoli SF4 turnaj s Danem, budete PAN BOREC, i kdyby byla kompetice mizivá. Pokud ho vyhrajete s Akumou, snadno se stanete “tierwhore s broken sračkou” — a to často i na turnajích typu Evo.
A jak jinak si teda můžu vybírat?
Jendou z možností je zvážit své vlastní silné a slabé stránky a vybrat postavu podle nich. I to jde ale udělat dvěma způsoby: Buď můžete vybírat charakter, který vaše silné stránky využije a posílí; nebo naopak postavu, která vám pomůže zakrýt a překonat vaše nedostatky.
Řekněme, že jste manuálně zruční, rádi hrajete 50/50, jste agresivní a máte dobré ready. V tu chvíli si můžete vybrat rychlou, inputově náročnou postavu se skvělou ofenzívou, silnými (a náročnými komby) — ale se špatnými obrannými mechanizmy a málo životy. Můžete se spoléhat na to, že kombinace vašich schopností a postavy převálcuje soupeře jako nic… A pokud ne, tak prostě umřete na kombinaci špatné obrany a postavy s minimem defenzivních možností.
Druhou možností je vybrat si postavu, která není dobrá v útoku, ale má silnou obranu. Její slabý útok vykompenzujete svými schopnostmi — a její silná obrana pokryje vaše slabiny. Nabo naopak — svou dobrou obrannou hrou vykompenzujete mizerné defenzivní možnosti svého charakteru a jeho vysoký damage potenciál zase vyváží vaše horší schopnosti v útoku.
V prvním případě můžete snadno dosáhnout skvělých WOW momentů — schopný agresivní hráč s hyperrychlou agresivní postavou stejně jako solidní defenzivná hráč s postavou s mnoha HP a obrannými možnostmi dokáží snadno zazářit a vhodnou kombinací možností a schopností vydeptat nejednoho soupeře. Ovšem pokud narazí na problém, většinou budou okamžitě v háji. Dokud se daný hráč nedostane na nějakou solidní úroveň hraní, budou výsledky takovýchto kombinací extrémně nevyvážené; budou se v nich střídat drtivé výhry i totální porážky. Nevýhodou často bývají i “nepřekonatelní soupeři” — lidé, kteří svou hrou fungují jako dokonalý counter slabin vás i vaší postavy a které prostě nedokážete žádným způsobem porazit.
V druhém případě (postava doplňující slabiny hráče) bude vaše hra mnohem “šedší” a “průměrnější”, a to po všech stránkách — ale vaše výsledky také budou mnohem vyrovnanější. Nedokčáte se tolika hatemailů a své soupeře nebudete pořádně “ownit” — ale i vaše prohry budou většinou mnohem méně jednoznačné a nevyhnutelné.
Zkrátka a dobře — vybrat si postavu, která podpoří vaše silné stránky bude tlačit vaše herní výsledky do extrémů (a to oběma směry), zatímco vybrat si postavu, která vykompenzuje vaše slabiny, vám zajistí stabilnější výsledky s méně zřetelným výkyvy (také oběma směry).
Tréninková postava “na chvíli”
Tato metoda výběru je velmi rozumná a praktická… A zdaleka ne každému sedí. Spočívá v tom, že každá hra má nějakou “základní” postavu, která vám umožní naučit se základní mechaniky a principy hry, aniž by vás zahltila přemírou různých výjmek, specialit a jiných vymožeností. Postavu, která má přístup ke všem základním mechanikám hry a umí je využít. Postavu, která ve všem vyniká, ale v ničem nejde do extrému. V Street Fighteru je tohle typicky Ryu, ve Virtua Fighteru Jacky, v Tekkenu nejspíš Paul.
Takováhle postava vám umožní naučit se všechno podstatné a relativně snadno do hry poniknout. Nebudete trpět nedostatkem schopností v té které části hry; a nebude vás svádět ke zbytečnému spamu tím, že je v tom či onom extrémně dobrá.
Tahle metoda většinou vede k nejrychlejšímu proniknutí do hry a jejích mechanizmů a k nejrychlejšímu nárustu obecného “skillu.” Má ale i svoji nevýhodu. Jednak tyhle základní postavy zdaleka ne každému sedí a vyhovují, takže hra za ně se pro vás může zvrhnout v nebetyčnou nudu.
Druhý problém je horší — nastává ve chvíli, kdy dosáhnete nějaké úrovně a začnete přemýšlet nad přechodem na nějakou jinou, vašemu hernímu stylu a srdci bližší postavu. Spousta hráčů se k tomuto kroku už nikdy neodhodlá, protože by to znamenalo zahodit všechny pro danou postavu typické znalosti a zkušenosti, které nasbírali, a nutnost naučit se je s jiným charakterem znovu.
Obecně je ale tohle nepříjemná volba pro každého — znamená riziko opustit sotva poznané, bezpečné koleje a pustit se do neznáma. To je vždycky nevyhnutelně spojené s poklesem výkonu a herních kvalit. Dlouhodobě to může přispět k růstu vašich schopností — nebo k tomu, aby vás hraní doopravdy bavilo — ale v tu chvíli je to protivné, nepříjemné a zavrženíhodné rozhodnutí…
Metoda pokus-omyl
Tohle je metoda, kterou zásadně používám já sám a která mi velmi vyhovuje. Spočívá v tom, že si vyberete “nějakou hezkou” postavu která se vám líbí a začnete si zkoušet oťukávat hru a její možnosti a učit se základy. Pokud postupně zjistíte, že vám vybraný char nesedí, prostě přesedláte na jiný. Takhle postupně pronikáte hlouběji do hry jako takové a zkoušíte různé postavy tak dlouho, až najdete “tu pravou.”
Při tom její nalezení bylo — alespoň pro mě — vždycky jednoznačné a její výběr jsem si vždycky potvrdil během pár her. Každá hra — a to včetně mého “miláčka” VF5FS — mi vždykcy přišla taková neslaná nemastná. A pak jsem vzal do ruky nějakou postavu a najednou, z ničeho nic, to bylo “to ono.” Hra mě začala bavit, možnosti té které postavy mi dovolovaly hrát “můj styl” a užívat si. Nemusel jsem se do ničeho nutit. Dokonce můžu bez přehánění říct, že mi hra začala prakticky okamžitě jít mnohem líp a že během velmi krátké doby jsem výrazně zlepšil své výsledky.
Zkrátka a dobře, v tomhle ohledu věřím na lásku — jen ne na první pohled, ale na první oťukání.
Jak si teda mám sakra vybrat?
Jo, tak to už je na vás; já jsem tu jen nastínil různé metody a možnosti a jejich potenciální (ne)výhody.
Pokud ale chcete objektivní odpověď — nejefektivnější je vzít si vhodnou tréninkovou postavu a následně přejít na postavu, která je vám herně nejbližší nebo která je herně nejsilnější (podle vašich preferencí a dlouhodobých plánů).